Z Pověstí hradu moravských a slezských (K. Kaláb)
O HELENCE Z VRBNA
Hořký úděl měla na světě krásná Helenka z Vrbna, dcera Hanuše z Vrbna, seděním na Bruntále. Otce ani nepoznala, bylať sotva ročním nemluvnětem, když padla jeho hlava do černého sukna na popravčím lešení v Praze 1621. Matce bylo novým majitelem statků milostivě dovoleno trávit vdovská léta na blízkém hradě Fürstenwaldu. Užívala však té hořké milosti jen deset let. Již r. 1631 opustila slzavé pozemské údolí a zanechala tu jedenáctiletou Helenku jako úplného sirotka.
Osiřelé dívky se pak ujala teta Kunhuta a pečovala o ni na Fürstenwaldu. A podiv, při všem tom zlém osudu se z Helenky za několik let vyvinula panna, o jejíž ušlechtilosti a kráse šla brzy po celém kraji chvalná pověst.
Zatím řádili váleční běsové. Přihnali se do kraje Švédové a přihrnuvše se k Vrbnu, obsadili pahorek naproti hradu, který drželi císařští. Neměla posádka na hradě lehkou úlohu. Švédové usilovně odstřelovali hradby, obyvatelstvo městečka, skládající se z větší části z horníků, bylo oddáno protestantismu a pomáhalo spíš oblehatelům, než obleženým. Ba i na samotném hradě měli Švédové mnohé přívržence. Byla to především Helenka z Vrbna. Kdož by se jí taky mohl divit. A měla Helenka ještě jeden zvláštní důvod, aby přála Švédům. Bylať se už dříve zahleděla do očí mladému a hezkému švédskému důstojníkovi, který ležel nyní pod hradem. Přestrojen za havíře přicházel za ní tajnou brankou nahoru. Přemýšleli den ze dne oba milenci, jak by ulehčili oblehatelům dobytí hradu a připadli nakonec na vhodnou lest. Poskytly jim k tomu dobrou příležitost Helenčiny narozeniny. Helenka častovala toho dne posádku od rána do večera hojným jídlem a pitím Žoldnéři prázdnili mísy a korbele, připíjeli slečně na zdraví a provolávali jí slávu. Konečně pozdě v noci, zmoženi tolikerou dobrotou, klesli pod stoly a byli v limbu.
Teď nastala rozhodná chvíle k provedení smluveného záměru. Helenka dala Švédům hořící loučí znamení z věže a běžela jim otevřít tajnou branku, kterou je vpustila do hradu. Než-li se vojáci probrali ze spaní a opilosti, Švédové je zajali a hrad obsadili.
Neměli však ještě vyhráno. Od Bruntálu spěchal co nevidět velký oddíl císařských, aby dobyl Vrbna zpátky. Vyslali sice Švédové proti nim několik čet, ale císařští je rozprášili a postupovali rychle k hradu. Tam se posádka rychle připravovala na obranu, na pomoc jí pospíchali z městečka horníci.
Císařští se již blížili, již se schylovalo k prudkému boji, v tom najednou otřásla povětřím hromová rána, všecek hrad se zahalil dýmem a když se po chvíli rozplynul a ustrnulí císařští pohlédli vzhůru, hrad byl v sutinách.
Nikdo neví dobře, co a jak se stalo, jen to je jisté, že to způsobil výbuch střelného prachu uloženého v hradním sklepě. Kdo jej zapálil, kdopak to ví. Zahynuli v troskách do jednoho všichni hradní obyvatelé. Celá posádka s pacholky a se vší čeledí, zahynula i krásná Helenka.
Ta se potom zjevovala a dosud prý se zjevuje ve zříceninách jako Bílá panna.
Dle pramenů se nejednalo o Hanuše z Vrbna, ale o Jana z Vrbna, který zakoupil panství od Hynkova syna. Janovi však bylo za aktivní účast ve stavovském odboji paství zkonfiskováno (17. 7. 1621).
V té době však již pravděpodobně hrad Fürstenwalde nebyl funkční.. Zřejmě byl zničen za tažení Matyáše Korvína v r. 1474, protože v 16. století je na mapě bruntálského panství vyobrazen jako zřícenina.
