Z pověstí z okolí Vrbna
Proti toku Černé Opavy před staletími stávala skalní tvrz Quinburg a jejím majitelem byl rytíř Siegfried – Dieter z Quinge. V širém okolí si vysloužil nezáviděníhodnou přezdívku „krvavý pes“. Vědělo se o přepadávání, loupežích, dokonce i o vraždách. Nic se nevědělo o místě či místech činů, ale obyvatelé se v „krvavém psu“ nemýlili.
Vrbenský kraj a cesta na Vratislav se staly pro projíždějící kupce, horníky zlatokopy a dokonce i pro potulné rytíře nejistými. Spojení s Vratislaví šlo od Andělské Hory údolím Mnichova, ze všech stran uzavřenými hustými lesy, kolem nechvalně známé lesní šenkovny. Poblíž, ještě před postavením šenkovny, bydlel v těsném sousedství mnich (v němčině Einsiedelei – poustevna) a stával zde kostelík se zvonicí.
Šenkýř a rytíř Quinge – říkejme mu raději loupeživý rytíř a těmi se střední Evropa jen hemžila – byli vlastně kumpány, pověst nám říká, že kumpány na život a na smrt.
Společně připravili o život starého mnicha a na jeho místo si vybrali svého mnicha – lupiče a společníka. Postarali se o dalšího kumpána, a ten začal hospodařit po svém a podle přání rytíře Quingeho. Byli teď tři a jejich nekalé řemeslo mohlo započít. Pod kostelíkem se nacházelo podzemní sklepení a odtud vedla tajná podzemní chodba až pod šenkovnu. V kostelíku před schody k oltáři zabudovali lupiči padací dveře. Mnich–lupič – lákal s licoměrnou zbožností projíždějící k návštěvě kostelíka a tam se pomodlit před „zázračným“ mariánským obrazem zdobícím oltář.
Jen co se takto nalákané oběti přiblížily k oltáři a stouply před první schůdek k oltáři, použil mnich kovové táhlo, které uvolnilo skryté padací dveře, a nešťastníci padali do připravené pasti. Ocitli se v tmavém sklepení buď těžce zranění, nebo dokonce mrtví. Dveře nad jejich hlavami se vracely do původního stavu. Jakmile se první část loupežného přepadení podařila, měl prohnaný mnich po ruce lano ke zvonici kostelíka a zvoněním dával zprávu šenkýři a Quingemu do „Zbojnické stráně“. Oloupení obětí vykonala další banda lupičů, sloužících Quingemu, kteří v podzemí oběti likvidovali, ale o způsobu, jak se oběti do sklepení dostávaly, neměli ponětí. Náhoda pomohla tomu, že licoměrný mnich byl odhalen a své činy odpykal smrtí.
Nejinak se vedlo dalším kumpánům v čele s Quingem. Slezským rytířům přišlo na pomoc vojsko vratislavského biskupa. V hořících troskách našel Quinge smrt spolu se všemi dalšími kumpány.
Vratislavský biskup nechal v okolí míst les vykácet. Lesní krčma byla přestavěna na panské sídlo, po letech zde bylo založeno fojtství a započalo se s obděláváním odlesněné půdy. Obydlí mnicha, včetně kostelíka stálo ještě několik desetiletí, až obojí zlikvidoval zub času. Pomalu, krok za krokem, počala vznikat osada, později obec Mnichov.
V pramenech se nedochovaly žádné písemné zprávy, hrad byl zřejmě vystaven ve 13. stol., v majetku vratislavského biskupství.
